Z historie 321.tdb
H I S T O R I E
321. TĚŽKÉ DĚLOSTŘELECKÉ BRIGÁDY V LETECH 1962 – 1991
Organizační výstavba 321. těžké dělostřelecké brigády (dále 321.tdb) započala 1.9.1961 (zatím bez číselného označení) v Hranicích na Moravě, kde se v té době formovala 311.tdb s předurčením pro posádku Stará Boleslav. Jejím velitelem byl mjr. Jurica, který byl pověřen dočasným úkolem zahájit formování další, tedy naší brigády. K tomuto datu začali nastupovat do posádky první důstojníci a praporčíci s určením ke službě u 321.tdb. Až na několik výjimek nebyli mezi nimi raketoví specialisté. Byly vytvořeny zárodky dvou palebných oddílů a technické baterie, jako rozhodujících jednotek brigády. Dále byla vytvořena jádra velitelských jednotek a zároveň bylo vybudováno výcvikové středisko (známé jako VDS), které převzalo povinnost o odborný výcvik specialistů základní vojenské služby. Souběžně s tím byla přebírána automobilní a speciální technika, která neměla charakter PT-ZD.
První odpalovací zařízení 8U218 na pásovém podvozku, v naší hantýrce nazývané „ČANGR“, bylo převzato až v létě 1962. Řidiči odpalovacích zařízení (OZ) byli podle sovětského vzoru, praporčíci-specialisté mistři řízení tanků.
Brigáda byla budována podle sovětského vzoru s touto organizační strukturou:
- štáb brigády,
- dva palebné oddíly vyzbrojené raketovým kompletem R 11M (označení v NATO jako SS-1 nebo SCUD-A) o 3 palebných bateriích, baterii tvořilo jedno odpalovací zařízení (OZ) 8U218, raketa 8K11 s dostřelem 170 km (s jadernou hlavicí, konvenční neměla),
- technická baterie,
- ženijní strojní rota,
- jednotky velení a zabezpečení.
S časovým předstihem od 1.9.1964 byl do organizační struktury zařazen i vrtulníkový roj, dislokovaný na letišti Plzeň-Bory. Vyzbrojen byl 1 ks vrtulníku Mi-1 a 2 ks vrtulníku Mi-4. Roj byl předurčen pro zabezpečení přísunu jaderných hlavic vzdušnou cestou k brigádě. Po roce 1968, kdy na našem území zůstaly dislokovány útvary a svazky sovětské armády, přestal mít roj své opodstatnění a v r. 1974 byl zrušen. Dále z povětrnostních čet oddílů vznikla
v r. 1964 povětrnostní baterie jako samostatná brigádní jednotka. Taktéž
v r. 1967 byl ze ženijní strojní roty vytvořen ženijní strojní prapor.
Ještě k počátku vzniku brigády. V průběhu roku 1962, od května do listopadu, byla přeškolena v Sovětském svazu drtivá většina raketových specialistů z řad důstojníků a praporčíků. Místa přeškolení:
Leningrad: Velitelé palebných oddílů, palebných baterií a skupin, topografové.
Sumy: Velitelé čet a jim na roveň postavení pro oddíly a technickou baterii.
Medveď: Praporčíci všech specializací.
Penza: Inženýři brigád a oddílů, učitelé vojenských škol, pracovníci ústředních skladů a opravárenských závodů, funkcionáři velitelství armád, okruhů a MNO, od 321.tdb jen mjr. Šustr, mjr. Kop,
mjr. Trávník a npor. Novák.
Koncem roku 1962 nastoupil k brigádě její definitivní velitel pplk. Peloušek, který ve funkci vystřídal mjr. Juricu, který se již věnoval jen 311.tdb. Ta po doplnění plánovaných stavů a materiálem odjela v r. 1962 na bojové ostré střelby (BOS) do Sovětského svazu, a odtud se vrátila již do nové posádky ve Staré Boleslavi. Tím se uvolnila v Hranicích kasárna pro výcvik a stmelení naší brigády, která však stále neměla svůj oficiální název (dočasně měla název 321. technická brigáda a to od 1.9.1961). Teprve k 1.9.1962, kdy byla zrušena 321. těžká dělostřelecká brigáda (kanonová) ve Strašicích, převzala její označení a bojovou zástavu jsme převzali od 4. odd. Jince.
V listopadu 1962 se vrátila z přeškolení v SSSR velká většina specialistů- důstojníků a praporčíků, kteří byli vzápětí zařazeni do funkcí, a tím byl ukončen proces utvoření vlastních raketových jednotek, tedy dvou oddílů a technické baterie (TBB). To umožnilo i urychlené převzetí speciální techniky charakteru PT-ZD. Protože v té době byl ukončen i výcvik specialistů z řad vojáků základní služby, bylo možné započít s intenzivním výcvikem a stmelováním jednotek za účinné pomoci sovětských specialistů. Organizačně šlo o náročné sladění, protože oddíly a TBB měly jen po 1 ks výcvikové rakety.
Až od této doby lze hovořit o oficiálním zrodu brigády, protože byly konečně naplněny početní stavy osob a techniky. Bylo dokončeno formování velitelských jednotek brigády:
- Velitelské baterie
- Roty týlového zabezpečení
- Spojovací baterie
- Ženijní strojní roty
- Dělostřeleckých dílen
- Roty oprav techniky
- Brigádního obvaziště /ošetřovny
V průběhu zimy 1962-63 byla brigáda vyvedena do VVP Libavá (u obce Potštát) na zimní výcvikové soustředění, kde byl dokončen stmelovací výcvik jednotek. Po návratu do posádky Hranice, začala intenzivní příprava osob a techniky na bojové ostré střelby na raketovém polygonu KAPUSTIN JAR v SSSR.
Ostré bojové střelby 321.tdb proběhly v červnu a červenci 1963. Historicky první odpálení rakety naší brigádou provedla 5. baterie 22.tdo (velitel baterie kpt. Čuda, velitel palebné skupiny kpt. Géc, operátor-velitel čety systému řízení por. Dufek) a to dne 10.7.1963 v 10.15 hod moskevského času, několik kilometrů jižně od osady ŠUNGAJ. Po ní pak střílela 1. baterie 21. tdo (velitel kpt. Witzany). Technickou přípravu raket prováděla, stejně jako při dalších BOS technická baterie brigády (velitel kpt. Štemon)
Hodnocení všech jednotek : VÝTEČNĚ
Již dříve bylo MNO ČSSR rozhodnuto, že brigáda bude mírově dislokována v Rokycanech. Na jaře 1963 proto odjely ubytovací skupiny oddílů a jednotek, aby připravily vše potřebné pro přesun brigády do mírové posádky. Brigáda byla po návratu ze střeleb v SSSR vyvedena do VVP Jince-Velcí, kde zůstala asi tři měsíce. Teprve, když byly připraveny ubytovací prostory a parky techniky, přemístila se do Rokycan. V této době přišla k brigádě řada důstojníků a praporčíků (převážně týlových složek) od 203. protitankové dělostřelecké brigády, do té doby dislokované právě v Rokycanech, aby nahradili funkcionáře kteří nechtěli do Rokycan. Tím byl definitivně stabilizován velitelský a týlový sbor brigády.
V nové posádce byl zřízen sklad ostrých raket (v TP). Tam byly uloženy nosiče bez hlavic. Ostré bojové hlavice s jadernou náloží (hlavice s konvenční náloží pro tento typ raket ČSLA nikdy nekoupila. Výbuch v cíli měl účinek na plochu 100m x 100m, ale přesnost dopadu rakety na cíl byla až 600m v dálce a až 350m stranově) měly být v případě potřeby dodávány sovětskou stranou z jejich území. Později měly být hlavice dodávány ze speciálních skladů, budovaných na území naší republiky (př. Míšov-JAVOR 2)
Raketové palivo se v počátcích přisunovalo ze skladu kapalných raketových pohonných hmot (KRPH) v Rožmitále pod Třemšínem. Později byl v prostoru cvičiště pod Kotlem vybudován vlastní sklad KRPH pod krycím názvem Malé chemické cvičiště (MCHC), který začal fungovat od r.1974. Dnes je zde umístěno Vojenské muzeum na demarkační linii Rokycany. V případě vyhlášení bojového poplachu najížděly plnící stanice TBB do tohoto skladu, provedly odběr paliva KRPH a to pak vyvážely rovnou do prostoru bojové činnosti. Oba brigádní sklady (raket i KRPH) sloužily však jen pro přípravu prvního raketového úderu v případě vypuknutí války. Další zásoby brigáda neměla. Proto další přísuny byly prováděny vyššími armádními (frontovými sklady do tak zvaných míst styku poblíž bojové sestavy brigády, kam TBB vysílala svou techniku pro přejímku raket, KRPH a hlavic. U TBB byla činnost spojená s odběrem KRPH vysoce riziková, hrozilo totiž popálení, požár nebo otrava vysoce toxickými výpary v případě úniku okysličovadla, nebo startového paliva. Obsluhy však byly velmi dobře vycvičeny, takže nikdy nedošlo k vážné nehodě. Vzhledem k vysokému nebezpečí musely být všechny práce prováděny v protichemických oděvech a nasazených ochranných maskách, za přísných bezpečnostních opatření. Mohlo dojít i k samovznícení startového paliva při jeho reakci se vzduchem, proto musela být vždy přítomna požární a neutralizační stanice a lékař. Nutno dodat, že k výcviku se používalo tzv. cvičné palivo a okysličovadlo, které však mělo všechny vlastnosti jako KRPH ostré, jenom již nesplňovalo kvalitativní požadavky, aby mohlo být použito jako ostré. V období měsíců června až srpna, kdy byla prováděna taktická cvičení a BOS, převládaly na polygonu vysoké teploty, hodně přes 30°C. Pro lidský organismus byla proto velikou zátěží práce v ochranných oděvech a maskách, neboť docházelo k přehřívání organizmu. Proto plniči nosičů pohonných hmot museli být ochlazováni vodou z požární neutralizační stanice. Vždy musel být přítomen lékař se sanitou.
1.12.1963 byla brigáda vyjmuta z podřízenosti MNO a nově byla podřízena veliteli Středního vojenského okruhu v Táboře. Od r. 1969 přešla do podřízenosti 4. armády v Písku.
Brigáda prováděla taktická cvičení a BOS raket na již zmíněném raketovém polygonu Kapustin Jar takto:
Roky 1963, 1965 a 1968 – s raketou 8K11 a pásovým odpalovacím zařízením
1972 - od tohoto roku až do roku 1987 byly střelby prováděny raketou 8K14 ,OZ kolové 9P117M
1975 - spolu brigádou se střeleb zúčastnily oddíly takt.raket Luna-M, byl proveden skupinový úder
1978 - střelby provedeny se spoluúčastí 21. Dělostřelecké základny
1981, 1983, 1985 – střelby provedeny v nové dvojkové organizační struktuře palebných baterií
1987 – spolu s brigádou se střeleb zúčastnil 1.srmo s raketami TOČKA
Hodnocení bylo většinou VÝTEČNĚ, jen sporadicky DOBŘE. To svědčilo o vysoké úrovni výcviku a odborných znalostech našich obsluh. V tomto směru jsme často předstihli i obdobné útvary sovětské armády.
Poznámka: Zvláštního uznání ze sovětské strany se dostalo v r. 1975 ženijnímu strojnímu praporu, který budoval bojová postavení na plný profil jak pro brigádu, tak pro oba oddíly taktických raket. Praporu velel mjr. Jalůvka a byl hodnocen výtečně. Prapor byl o rok později zrušen.
V historii brigády nelze nevzpomenout na rok 1968. Obrodný proces v celé společnosti se nemohl vyhnout ani naší brigádě. V tomto roce začátkem léta opět odjela brigáda na BOS do SSSR, kde opět splnila úkoly VÝTEČNĚ. Za pár týdnů po návratu došlo k obsazení Československé socialistické republiky vojsky Varšavské smlouvy. V této době jsme nastalou situaci posuzovali (až na vzácné výjimky), všichni stejně – tedy nesouhlasili jsme se vstupem vojsk VS. Bohužel, když v r. 1969 a 1970 začala v té době tzv. normalizace, velká řada velitelského sboru své názory rychle změnila. Ti, kteří na svých odmítavých názorech a postojích nic nezměnili, byli jako nevyhovující postupně z armády propuštěni. Jen někteří z nich se po rehabilitaci v r. 1990 do armády vrátili.
V r. 1971 byla brigáda přezbrojena na raketový komplet 9K72 ( SS-1B, SCUD-B) s kolovým odpalovacím zařízením 9P117 na podvozku MAZ 534 SPU, raketa 8J14 s dostřelem 300 km. Tím se kromě jiného, zlepšila i manévrovací schopnost palebných baterií, neboť odpadly pomalé převozy pásových OZ na podvalnících. Teoretické přeškolení specialistů na novou techniku bylo provedeno ve VDS Hranice. Praktický výcvik probíhal ve VVP Mladá-Milovice a v měsících září a říjen ve VVP Libavá. Na závěr stmelovacího výcviku obou oddílů bylo provedeno brigádní cvičení, které probíhalo celou Moravou i Čechy, a končilo v posádce Rokycany. Hned v roce 1972 se již brigáda s touto novou technikou zúčastnila bojových ostrých střeleb na polygonu Kapustin Jar v SSSR.
V r. 1981 došlo k reorganizaci palebných baterií. U oddílů se přešlo od tří palebných baterií po 1 OZ, ke dvěma bateriím po 2. OZ. Tím vzrostl počet OZ u brigády ze 6 na 8. TBB byla zredukována na skupinu kontroly a přípravy rakety a její ostatní jednotky byly přesunuty k oddílům. Tak byla u každého oddílu vytvořena technická baterie s cisternami pro plnění raket KRPH, přepravníky pro přepravu a skladování hlavic a jeřáby. Do této nově vzniklé jednotky byly včleněny i dosavadní čety technického zabezpečení oddílů.
Následujícího roku 1982 se štáby brigády a 21. tdo zúčastnily spojeneckého cvičení DUKLA a v r. 1984 se celá brigáda zúčastnila spojeneckého cvičení ŠTÍT 84. Cílem bylo praktické prověření nového systému velení raketovému vojsku frontu, pod krycím názvem ZOBRAZENÍ (jednalo se o automatizované velení ze stupně front až do raketového oddílu na bázi osmibitových počítačů).
Poznámka: S myšlenkou plnění rakety na OZ, tedy u palebné baterie, se přišlo již v r. 1975. Důvodem byla snaha o zkrácení času přípravy rakety k odpálení. Až do r. 1978 , se ale skutečné rakety 8K14 při BOS u palebné baterie nikdy neplnily. Do té doby to vždy prováděla TBB. A právě v r. 1978, při ostrém odpálení rakety 8K14 při BOS, plnila brigáda velmi zvláštní úkol. Jako první v rámci celé Varšavské smlouvy (tedy i sovětské armády) provedla odpálení rakety, kterou v rámci raketo-technické přípravy naplnila ostrými složkami KRPH palebná skupina palebné baterie. Tento úkol plnila 6. palebná baterie, 22. tdo (velitel kpt. Velebil, VPS por. Svoboda).
Hodnocení: VÝTEČNĚ
Zvláštnost tohoto úkolu spočívala v tom, že se jednalo o první praktické prověření možnosti plnění rakety na OZ v podmínkách blízkých reálné bojové situaci.
Další organizační změnou v průběhu r. 1981 byla zrušena PBB
a povětrnostní čety byly začleněny do baterií velení oddílu.
V říjnu a prosinci 1989 prošla brigáda největší reorganizací od svého vzniku. Oba oddíly přešly do podřízenosti 311.tdb (frontové), 21.tdo byl přemístěn do posádky Jince, 22.tdo do posádky Mladá Boleslav. V posádce Rokycany byla vytvořena armádní raketová brigáda taktických raket s novou organizační strukturou. Měla 5 oddílů vojskových raket, z toho:
- 2 oddíly (1.srmo 1.td - Terezín, u brigády 21.srmo)
(9.srmo 9.td - Jistebnice, u brigády 22.srmo)
oba oddíly vyzbrojeny RK TOČKA
- 3 oddíly (2.srmo 2.msd - Holýšov, u brigády 23.srmo)
(19.srmo 19.td - Vysočany, u brigády 24.smro)
(20srmo 20.msd - Stružná, u brigády 25.srmo)
Všechny vyzbrojeny RK 9K52 (FROG-7, LUNA)
Maximální dostřel raket TOČKA byl 75 km, bojové hlavice, buď jaderné nebo konvenční s tříštivými kazetami. Tyto ostré rakety s tuhým palivem a kazetovými hlavicemi byly rovněž uloženy v brigádním skladu. Hlavice byly připojeny k nosičům. Jaderné hlavice naše armáda neměla.
Do podřízenosti brigády byl začleněn i rámcový raketometný pluk (3 oddíly, 54 ks raketomet RM 122 mm GRAD), který byl v posádce dislokován již od r. 1985. V červnu 1990 - 23. a 24. oddíl odpálily z prostoru západně obce Klášter u Nepomuka po jedné ostré raketě. Cíl byl v cílové ploše Jordán ve VVP JINCE. Poprvé v historii pozemního raketového vojsk se těchto střeleb zúčastnili jako diváci rodinní příslušníci a starostové okolních obcí. V historii brigády to byly zároveň vůbec poslední střelby raketami (nepočítáme-li raketomety 122mm GRAD), neboť rok po té byla k 30.11.1991 brigáda ZRUŠENA. Při práci spojené s rušením brigády, museli všichni její příslušníci vynaložit velké úsilí.
Toto dokládá několik čísel :
Brigáda měla 658 ks techniky a stovky tun materiálu všech materiálových tříd. 526 ks techniky bylo v průběhu r. 1991 připravováno a předáváno převážně k jiným útvarům a do skladů, vše samozřejmě až na pár kusů, v bojeschopném stavu, a doplněno vším předepsaným materiálem.
Jen raketometné munice rpo RM 122mm GRAD se ručně naložilo na auta, odvezlo na nádraží a zde opět ručně přeložilo do vagonů v celkovém množství 950 tun. Jen tak mimochodem o 2 roky později se navezlo větší množství této munice zpět do posádky.
I po zrušení brigády však raketové vojsko dál působilo v Rokycanech. Jako nástupnický útvar brigády byl dnem 1.12.1991 vytvořen 6. raketový pluk s baterijní organizací. Po vyřazení RK LUNA z výzbroje měl pouze RK TOČKA. Organizačně byl členěn do 4 palebných baterií (každá o 2 ks OZ), jednotek velení a zabezpečení.
Po rozdělení republiky v r. 1993 byl 6. raketový pluk reorganizován
na 6. smíšený raketový pluk. Jeho organizace:
- 1 baterie RK OKA (SS 23), dostřel až 400 km
- 3 baterie RK TOČKA (SS 21)
- 1 raketometný oddíl (24 ks RM 122mm GRAD)
A opět se naváží munice pro RM do muničního skladu Šťáhlavy.
V roce 1994 byl z výzbroje vyjmut RK OKA a 6. smíšený raketový pluk
je reorganizován na 6. smíšený raketometný pluk. Jeho organizace:
- 3 baterie RK TOČKA
- 4 raketometné oddíly RM 122 mm GRAD
Koncem roku 2000 byl i RK 9K79 (SS-21 SCARAB) vyřazen z výzbroje a 6.smrp byl zrušen. Část velitelského sboru se podílela na vytvoření 11. dělostřeleckého pluku, který byl dislokován v posádce JINCE.